Narodil se 10. 12. 1859 v Brodku u Prostějova v rodině vesnického obuvníka jako jeden ze sedmi sourozenců. Vystudoval Českou reálku v Prostějově, kam 7 let docházel denně 12 km pěšky z Brodku a zpět. Studium ukončil maturitou v roce 1878 a pokračoval ve studiu na pražské technice, kde v roce 1884 ukončil s vyznamenáním studium inženýrského stavitelství. Po studiu pracoval na technice v ústavu stavitelství vodního a stavby tunelů u profesora Petrlíka jako asistent a v kanceláři civilního inženýra V. Plenknera další čtyři roky. V roce 1888 vstoupil do služeb firmy A. Lanna v Praze – takřka bezkonkurenční v oboru vodního stavitelství v celé tehdejší monarchii.
1. 11. 1902 byl jmenován profesorem vodního stavitelství na české technice v Brně, i když mu obdobné profesorské místo bylo nabízeno i ve Vídni. Svou bohatou odbornou činnost, kterou uvedeme stručně v dalším, neuzavřel odchodem do penze v roce 1930, ale dále vedl laboratoř a přednášel jako čestný profesor. Dokonce i po 2. světové válce po znovuotevření vysokých škol ve věku 86 let přednášel pro studenty vodního hospodářství na různá zajímavá témata (např. bombardování přehrad za války). Zemřel 17. 2. 1951 ve věku 91 let.
Během svého dlouhého a plodného života byl profesor Smrček veřejně i politicky činný a získal řadu veřejných ocenění. V letech 1907-1912 byl zvolen poslancem říšského sněmu ve Vídni a členem nezávislého klubu poslanců, jehož předsedou byl profesor Masaryk. V této funkci působil jako český vlastenec v technické i školské problematice. Jím připravené materiály byly použity pro hájení požadavků Československa na mírových jednáních v Paříži po 1. světové válce.
Za veřejnou a odbornou činnost se mu dostalo mnoha uznání. Jako nejvýznačnější z nich uveďme v roce 1923 jmenování členem korespondentem Akademie nauk technických ve Varšavě a v roce 1931 mu bylo uděleno prezidentem Polské republiky nejvyšší polské předválečné vyznamenání – řád „Polonia restituta“. 31. ledna 1948 udělila profesoru Smrčkovi Vysoká škola technická dr. Edvarda Beneše v Brně za zásluhy o školu a vědu titul „doktor technických věd honoris causa“.
Odborná činnost profesora Smrčka byla velmi široká. Kromě vodních staveb se podílel na stavbách mostních (rekonstrukce Karlova mostu v Praze po povodni 1890, stavba prozatímního železničního mostu přes Vltavu v Praze – Tróji) a dopravních (silnice v Praze, Roztokách a Klecanech), úpravách strojního zařízení (návrh parní okružní pily k řezání štětovnic pod vodou).
Z množství vodohospodářských děl, na nichž se podílel, je třeba na prvém místě uvést budování labsko-vltavské vodní cesty. Zpracoval projekt kanalizace Labe a Vltavy až do Prahy a významně se podílel na realizaci jednotlivých plavebních stupňů a přístavů. V projekční činnosti pokračoval i po příchodu na školu. Zpracoval řadu variant i detailů průplavu Dunaj-Odra, navrhl úpravu Dunaje v Železných vratech, navrhl vodní cestu Vltavou a Berounkou přes Plzeň do Řezna na Dunaji, zpracoval projekt zlepšení plavebních podmínek na Dunaji od Bratislavy po Genüye a mnoho dalších vodohospodářských záměrů.
Jako náš nejlepší znalec řeky Dunaje byl od roku 1919 do roku 1938 československým zástupcem v Mezinárodní dunajské komisi.
Ve své učitelské činnosti vedl přednášky z předmětů Zakládání staveb, Regulace vodních toků, Zásobování vodou, Stavby vodních cest, jezů a údolních nádrží a Využití vodních sil.
Protože začal budovat ústav prakticky z ničeho, musel vynaložit mnoho sil na vypracování přednášek a písemných a grafických pomůcek a do budování ústavu vložil značnou část svých vlastních prostředků. Za nedílnou součást výuky pokládal pořádání exkurzí hlavně do zahraničí.
Jeho zásluhou byla vybudována první vodohospodářská laboratoř v zemích Rakousko-uherské monarchie (1914-1917), která podle jeho vyjádření „……slouží k vědeckému bádání o fyzikálních vlivech vody, zejména jejího vlivu na konstrukce vodní i na řečiště, tak i výchovně k poučení mladých inženýrů“.
Ve studijním roce 1913-1914 byl profesor Smrček rektorem České vysoké školy technické Františka Josefa I.