Narodil se 25. dubna 1930 v Novém Městě na Moravě. Po absolvování reálného gymnasia v Brně studoval do roku 1954 inženýrské stavitelství, obor vodohospodářský na Vysoké škole technické dr. Edvarda Beneše v Brně. Studium ukončil po zrušení civilní technické vysoké školy v roce 1951, na Vysoké škole stavitelství v roce 1954. Po krátkém působení na Vodohospodářském a rozvojovém středisku v Brně, byl přijat jako asistent na Katedru vodních staveb Vysoké školy stavitelství, od roku 1956 VUT v Brně, kde působil postupně jako odborný asistent a od roku 1983 jako docent. Zpočátku učil předmět Hydraulika a později se pedagogicky, odborně a vědecky zaměřil na problematiku související s předměty Úprava toků a Stavba jezů. Na fakultě lesnické Vysoké školy zemědělské vyučoval předměty Hydraulika a Úprava toků.

V odborné a vědeckovýzkumné činnosti se věnoval otázkám vlivu trasy na morfologii koryta, tvorbě výmolů, pohybu splavenin, struktuře proudění v oblouku koryta, výstavbě drsných skluzů, otázkám opevnění břehů koryta a hydraulickým problémům objektů na vodních tocích. Významně se podílel na úpravnách na Rožnovské Bečvě, sanaci koryta Libuňky, vývoji uzávěru plavební komory a modelovému výzkumu jezu a plavební komory na řece Odře u Kopytova a otázkám vodního hospodářství kalojemů.

Jako autor, respektive spoluautor napsal řadu článků, skript a expertních posudků. Významné jsou zejména dvě celostátní učebnice: M. Raplík, K. Mareš, P. Výbora – Úprava tokov, a P. Gabriel, T. Grandtner, M. Průcha a P. Výbora – Jezy, na jejichž napsání se podílel.

Jeho úspěšnou pedagogickou, odbornou a vědeckou práci ukončilo závažné onemocnění v roce 1989. V roce 1991 odešel do důchodu.